Drazí
bratři kněží a diákoni, mniši a mnišky, bratři a sestry
v Kristu!
Christos voskrese! Kristus
vstal z mrtvých!
Letošní
velikonoční svátky jsou určitě jiné, než jsme si vůbec kdy dokázali představit.
Mnozí z nás jsou naplněni obavami, nejistotou, nejrůznějšími otázkami a
pochybnostmi. Ostatně stejné pocity intenzivně prožívá celý svět okolo nás.
Možná však máme jedinečnou příležitost velmi konkrétním způsobem prožít to, co
se událo před téměř dvěma tisíci lety a zůstává aktuální i v těchto dnech.
Opět zažíváme strach onoho malého společenství učedníků, mužů a žen, kteří se
v nejistotě skrývali poté, co byl jejich milovaný Mistr a Učitel, od něhož
toho tolik očekávali, krutým způsobem popraven a oni sami rozehnáni. Skrývali
se ve strachu a pochybnostech, zakusili vlastní chvíle temnoty. Ale pak
znenadání jako blesk z čistého nebe přišel úsvit třetího dne. Odvalený
kámen, prázdný hrob, radostné poselství anděla: „Není tu! Vstal z mrtvých!“
(Mk 16,6)
